|
Léta 80. a 90. přinášejí výron intenzivní literární činnosti, počty vydávaných knih rostly dramaticky. Hned několik izraelských autorů prorazilo na mezinárodní scénu, zmiňme zde Oze, Jehošuu, Kaniuka, Aharona Appelfelda, Davida Šahara, Davida Grossmana a Meira Šaleva. Víra, že literatura je prostředek k tomu, aby čtenář porozumněl sám sobě jako jedinci a sobě jako součásti prostředí, v němž žije, charakterizuje prózu tohoto období, kdy tvoří spisovatelé tří generací. Mnoho z těchto autorů se zabývá také politickými a morálními dilematy soudobého života v Izraeli (Oz, Grossman a Šalev).
Obnovené úsilí vyrovnat se s tragédií evropského Holocaustu přineslo formulaci čerstvých způsobů vyjadřování, které umožňuje potýkat se se základními otázkami, jež lze diskutovat pouze v kontextu určitého času a místa, a integruje zde geografickou vzdálenost a prožívání situace (Appelfeld, Grossman, Jehošua Kenaz, Alexander a Jonat Sened, Nava Semel a další). Grossmanův román "Viz: Láska", vyprávěný částečně z perspektivy mladého chlapce Momika, který je svědkem toho, jak se Holocaust podepsal na jeho přistěhovalecké rodině, je možná tím nejlepším příkladem.
Objevila se i do té doby neprozkoumaná témata, patří sem prostředí arabské vesnice (Anton Šammas, arabský spisovatel křesťanského vyznání, a Sajed Kašua, izraelský Arab, novinář a spisovatel), svět ultra-ortodoxních Židů, kteří se záměrně oddělují od moderní společnosti (Jossl Birstein), způsob života panující v prostředí jeruzalémských chasidských soudů (Chaim Be'er) a pokusy vyrovnat se s existencí nevěřících v době, kdy sekulární ideologie kolabují a náboženský fundamentalismus nabývá na síle (Jicchak Orpaz-Auerbach).
Mezi další významná témata, na která se někteří izraelští autoři, sami ze sefardského prostředí, zaměřují, je to, jaké místo ve společnosti zaujímají odcizení noví přistěhovalci z arabských zemí (Sami Michael, Albert Suissa, Dan Benaja Seri). Jiní se zabývají univerzální témata jako demokracie a spravedlnost v kontextu společnosti, která se potýká s neustálými výzvami v prakticky každé oblasti národního života (Jicchak Ben-Ner, Kaniuk, Grossman, Oz).
DO popředí vstoupila i celá řada významných ženských autorek. I ony píší nejen o všeobecných tématech, ale všímají si také světa žen, které si jsou vědomy svého místa v rámci židovské tradice a své role v sionistické společnosti (Amalia Kahana-Carmon, Chana Bat-Šahar, Šulamit Hareven, Šulamit Lapid, Ruth Almog, Savion Liebrecht, Batja Gur). Lapid a Gur úspěšně vstoupily i do žánru detektivní beletrie, a to nejen v Izraeli, ale prostřednictvím překladů i v zahraničí.
V poslední době nastoupila mladší generace spisovatelů, která odmítá většinu z toho, co tvoří jádro izraelské zkušenosti, a odráží univerzálnější trend - často odcizené, hluboce surrealistické a výstřední povahy. Někteří z těchto autorů (Jehudit Kacir, Etgar Keret, Orly Castel-Blum, Gadi Taub, Irit Linor, Mira Magen) si vydobyli téměř kultovní postavení a jejich knihy mají zajištěné místo na žebříčku bestsellerů v Izraeli a v některých případech i v zahraničí. Keret je v posledních letech jistým oblíbencem evropských čtenářů a několik jeho povídkových sbírek (např."Missing Kissinger" - v českém jazyce dosud nevyšlo) získalo několik prestižních loiterárních ocenění.
Vedle bohatého výběru hebrejské literatury je v Izraeli vydáváno i mnoho knih, ať již prózy nebo poezie, v dalších jazycích, včetně arabštiny, angličtiny a francouzštiny. Vzhledem k početné rusky mluvící komunitě se Izrael stal největším centrem produkce literatury v ruském jazyce mimo Rusko samotné.
|