Pane profesore Bialere,
kolegové,
dámy a pánové,
Jsem velice rád, že tu mohu být právě v den, kdy si připomínáme 100 let od vydání Balfourovy deklarace, historickým okamžikem, kdy britská vláda vyjádřila sympatie myšlence založení židovské národní domoviny v Zemi izraelské.
Velká Británie tento krok rozhodně nepodnikla na vlastní pěst. Ve skutečnosti sdílela převažující mezinárodní konsensus podporující sionismus, aspirace židovského lidu obnovit vlastní nezávislost a suverenitu v Zemi izraelské.
Československo a jeho přední představitelé byli od počátku mezi těmi, kdo chápali a podporovali náš sen založit národní domovinu v zemi našich předků.
Sešli jsme se tady, abychom zahájili výstavu, která připomíná 90-tileté výročí historické návštěvy Prezidenta Masaryka do Svaté země, a vzpomněli na pomoc, kterou Izraeli Československo poskytlo před 70 lety.
Na tomto místě bych rád poděkoval autorům výstavy, doktoru Robertu Řehákovi a ing. Jiřímu Čisteckému z Ministerstva zahraničních věcí, kterým se podařilo přivést na svět něco vyjímečného – právě díky jejich nasazení a expertíze vznikla výstava, kterou uvidíte.
Na jaře 1927, v době, kdy Československu ještě nebylo ani deset let a Izrael byl teprve snem budoucnosti, přijel Prezident Tomáš Garrigue Masaryk do Svaté země, aby navštívil Jišuv – Židy v Zemi izraelské. Jednalo se o historicky první návštěvu oficiální hlavy státu v tehdejší mandátní Palestině.
Ze symbolického hlediska to byl projev podpory a jedinečná událost. Na tuto cestu lidé v Izraeli nikdy nezapomněli.
Celonárodní cítění té doby jasně vystihují slova, kterými byl Prezident Masaryk uvítán v Izraeli:
“Ve vás spatřili jsme hrdinu, který podstupuje bez bázně boj za svobodu lidstva a národů… Vy jste se nás zastal, když se přivalila proti nám bouře nenávisti a zloby, která kol nás burácela. Vy cránil jste onoho nešťastného, nevinného muže, chránil jste čest našeho národa, protože vybojujtete každý boj za pravdu a spravedlnost. Ve vás našel náš národ věrného přítele… Jeden z prvních poznal jste význam našeho národního a sionistického hnutí. Poznal jste v něm vnitřní boj za svobodu národa, znovuzřízení cti našeho … S pocity lásky a úcty pozdravujeme Vás v naší zemi. ” *)
Nadšení tehdejších obyvatel je vidět i na zde představených a mnohdy dosud nepublikovaných fotografiích. A je třeba zdůraznit, že tyto srdečné projevy přízně vůči Masarykovy neměly krátkého trvání. Jako projev respektu a uznání mu bylo v roce 1935 uděleno čestné občanství města Tel Avivu. Jeho skon v roce 1937 následovaly hluboké projevy smutku – vlajka na telavivské radnici byla stažena na půl žerdi, v synagogách se za něj byla pronášela speciální modlitba a jedno z hlavních náměstí v bylo pojmenováno na jeho počest.
O dalších deset let později to byl jeho syn, ministr zahraničí Jan Masaryk, jeden z nejzajímavějších československých a českých diplomatů, kdo úspěšně zasadil o plán na rozdělení britského mandátu na půdě OSN, který před sedmdesáti lety, 29. listopadu 1947, umožnil vznik Státu Izrael.
Československá pomoc Izraeli a osobní přínos Jana Masaryka k její realizaci byla zcela klíčová na třech úrovních:
Dodávky letadel a munice, stejně jako výcvik pilotů a mechaniků byly pro přežití mladého Státu Izrael během Války o nezávislost zcela zásadní a rozhodující. Jak napsal první izraelský ministerský předseda David Ben Gurion ve svých memoárech: České zbraně zachránily Izrael.
Byl to pak znovu Jan Masaryk, kdo umožnil tzv. “Brichu” – kdy desítky tisíc východoevropských židů, přeživších Holocaustu, proudily přes území Československa, aby našly útočiště v Izraeli v dobách otřesné vlny poválečných pogromů.
A konečně bylo to i neuvěřitelné diplomatické úsilí Jana Masaryka a Ministerstva zahraničních věcí na mezinárodní úrovni, které umožnilo vznik Státu Izrael.
Jsem zde, abych vzdal díky Prezidentu Masarykovi.
Jsem zde, abych vzdal díky Ministru zahraničí Janu Masarykovi.
A jsem zda také proto, abych poděkoval československým diplomatům a diplomacii a československému národu, kteří při nás stáli tenkrát, a české diplomacii a českému lidu, kteří při nás stojí dnes.
Děkuji vám.
*) Z proslovu Leiba Jaffeho, ředitele Keren Hajessodu v Nahalalu.
In Rychnovský A., Masaryk a židovství, 1931 Mars, str.309-310