Patnáctý den měsíce švat (tu, tet-vav, je hebrejská zkratka pro číslici 15), který letos budeme slavit od západu slunce  10. února do západu slunce 11. února, je jednodenní menší svátek, často také nazývaný Nový rok stromů (hebrejsky: ראש השנה לאילנות).

  
Na Tubišvat je zvykem pořádat slavnostní večeře a jíst patnáct druhů ovoce. Mezi nimi by neměly chybět plody, kterými je izraelská země proslavena: víno, fíky, granátové jablko, olivy, datle.
  
Některé hostiny, zejména ve sfaradském prostředí /Sfarad – Španělsko, sfaradští Židé – potomci vyhoštěnců ze Španělska/ obsahují liturgii založenou na kabalistických textech /kabala - mystické učení/ o podobnosti mezi člověkem a stromem.
  
Sedm "izraelských plodin":
•    Pšenice
•    Ječmen
•    Hroznové víno
•    Fíky
•    Granátové jablko
•    Olivy
•    Datle
  
Člověk a strom
Chasidská literatura si všímá podobnosti mezi člověkem a stromem. Každý strom má své kořeny, kmen, větvě, listy a plody. Kořen plní dvě základní funkce: pevně udržuje strom v zemi a dodává stromu potřebné živiny z půdy. Kmen, větve a listy představují hlavní část stromu. Vyjadřují jeho velikost a činí strom hezkým na pohled. Přesto nejsou konečným smyslem stromu. Ten představují až plody. Z nich má prospěch konzument, v nich jsou uložena semínka – budoucnost stromu. Tyto části stromu odpovídají i našim osobnostem. I my máme své kořeny, z nichž čerpáme svou životní sílu. I my, jako strom, můžeme růst do výšky nebo do šířky, o samotě nebo uprostřed lesa. Někteří z nás jsou experty v jediné oblasti, ale v jiných zakrněli. Ti jsou podobní stromu, který sice rychle roste vzhůru, je však útlý a bez větví. Jiní jsou možná nižší, ale krásně rozkošatělí. Nikdy však nesmíme zapomenout na naše plody. Těmi jsou naše děti, které přivádíme na svět a které vychováváme.