Šana Tova U-Metuka!

Šana Tova U-Metuka 5776!

  •   Oslavy židovského Nového roku
  • 9/10/2015
    •    

    Roš hašana (hebrejsky ראש השנה‎‎, doslova „hlava roku“) je židovský Nový rok, který se slaví 1. a 2. den měsíce tišri, tj. zhruba období září až října. Podle židovské tradice byl v tento den stvořen svět.
  • icon_zoom.png
    Šofary Šofary
     
     
    Jedná se o první z Vysokých svátků (hebrejsky ימים נוראים‎‎, Jamim nora'im, tj. „Dny bázně“, „Dny úcty“, „Hrozné dny“) a prvním dnem tzv. „Deseti dnů pokání“ (hebrejsky עשרת ימי תשובה‎‎, aseret jemej tšuva), jež jsou nejdůležitějšími dny v židovském roce.    
      
    Dalším označením svátku je Jom ha-zikaron (יום הזיכרון‎‎, Den vzpomínání). Toto označení vychází z toho, že by se měl člověk zamyslet nad svými skutky. Rabínská literatura a liturgie sama, popisuje Roš hašana jako Jom ha-din (יום הדין‎‎, Den soudu). Podle Talmudu jsou v tento den otevřeny tři knihy a celý svět je souzen. Osoby zcela spravedlivé jsou zapsány do Knihy života (Sefer ha-chajim); velcí hříšníci jsou zapsáni do Knihy smrti a všichni ostatní do tzv. Knihy prostředních (bejnonim), kde mají až do svátku Jom Kipur možnost napravit se a zvrátit osud.
       
    Roš hašana trvá první dva dny hebrejského měsíce tišri a to dokonce i v Izraeli, kde většina svátků trvá jen jeden den. Důvod je ten, že ve starověku vždy trvalo určitou dobu, než bylo možné potvrdit, že skutečně nastal mo'ed (přesně stanovený čas). Roš Chodeš se ustanovoval v Jeruzalémě a z něj pak bylo oznamováno do diaspory, kdy začíná. Proto jsou biblické svátky v diaspoře vždy o den delší. Roš hašana je jediný svátek stanovený na první den měsíce, takže pochybnost o přesném datu byla i v samotném Jeruzalémě; proto bylo ustanoveno, aby trval dva dny, stejně jako v diaspoře. Tyto dva dny jsou nazývány „jedním dlouhým dnem“, aramejsky joma arichta (יומא אריכתא).   
      
     
     

  • Tradice a zvyky

  •  


    Med patří k tradičním pokrmům na Roš hašana.    
     
    Tradičním novoročním pozdravem je Šana tova (hebrejsky: Dobrý rok) nebo Šana tova u-metuka (Dobrý a sladký rok).
     
    Významnost a závažnost dne je vyzdvižena bílou barvou, která v judaismu symbolizuje nevinnost a čistotu. Bílou barvou je vyzdobena synagoga (parochet je z bílého hedvábí, damašku či sametu, obdobně jako pokrývka stolu na bimě) a chodí v ní oblečeni lidé (bílá kipa, bílý oděv).  





     
     
     
     

  • Troubení na šofar

  •  

    Neodmyslitelným rysem svátku je troubení na beraní roh, zvaný šofar. Zvuk rohu má připomínat smlouvu uzavřenou mezi Hospodinem a Izraelem na hoře Sinaj a měl by rovněž všechny probudit z „mravní malátnosti“. V tradičních komunitách se na šofar troubí každé ráno již měsíc před začátkem měsíce tišri, tj. v měsíci elul. Zvuk šofaru má probouzeným sdělit, že se blíží „Den soudu“. Pokud připadne některý ze dnů svátku na šabat, tak se na šofar netroubí.
     
     

  • Tradiční pokrmy

  •  
    Aškenázskou tradicí je podávat jablko s medem, což má symbolizovat naději že příští rok bude „sladký jako med“. Zvláštností je pak namáčení jablek či chleba do medu. Podle místních zvyků jsou podávána různá symbolická jídla, jako například beraní hlava, (jazyk či jiné maso z hlavy), symbolizující vůdcovství, mrkev, symbolizující plodnost, a další.
      
    Chala, která se jindy připravuje jako pletená, je o tomto svátku kulatá, což symbolizuje opakování se roku. Během svátku by se neměly jíst ořechy (hebrejsky: אגוז, egoz), jelikož číselná hodnota tohoto slova je podobná jako slova hřích (hebrejsky: חטא, chet).   



     
      

  • Tašlich

  •  
    V první den svátku se po odpolední bohoslužbě (mincha) koná obřad tašlich (hebrejsky: תשליך, doslova „odhodíš“). Při něm se lidé shromáždí u vody, kde žijí ryby (řeka, rybník nebo moře), do nichž po odříkání veršů proroka Micheáše, symbolicky v podobě drobků chleba odhodí své hříchy. Zajímavostí je, že tento zvyk se datuje až do období středověku.