Po vypuknutí
Slovenského národního povstání v srpnu 1944, které bylo reakcí na okupaci
německými vojsky, nastal hon na Židy a příslušníky odboje. Se stále se
zhoršující situací se Weisenbergerovi a Schönfeldovi rozhodli opustit své
domovy v Prešově. Ľudovít Repáš, zaměstnanec prešovské radnice, jim
zajistil falešné dokumenty a poslal je za Václavem Čermákem, baptistickým
kazatelem v Klenovci. Václav Čermák se postaral o obě rodiny – Weisenbergerovy,
kteří nyní používali jméno Vašenko, pomohl ukrýt v Grlici a Schönfeldovy,
nyní Váňovy, poblíž vlastního domova.
S rostoucí
intenzitou prohlídek organizovaných německými a slovenskými kolaboranty a
nebezpečím prchalo stále více obyvatel Klenovce do hor. K odchodu se nakonec
rozhodl i Ján Balciar, jeden ze zbývajících obyvatel Klenovce, a naléhal
na Václava Čermáka, aby se i on s rodinou uchýlil do relativního bezpečí,
které úkryt v horách skýtal. Václav Čermák však nehodlal své chráněnce
opustit a trval na tom, že musí jít s nimi.
Na nebezpečný
pochod do horské chaty se vydali společně – Ján Balciar se svou těhotnou ženou
a dvěma dětmi, Václav Čermák s rodinou a Ignácem a Margo Weisenbergerovými
a jejich devítiletou dcerou Vierou. Druhý den se k nim připojili i Imanuel
a Johanna Schönfeldovi.
Ani horský úkryt
však neznamenal konec obav o životy všech přítomných. Během důkladných
prohlídek, které SS hlídky v oblasti prováděli, přišla na řadu také
Balciarova chata. Do té doby zpravidla během dne odcházeli všichni do lesa a
přicházeli až za tmy. Tentokrát však ženy zůstaly s kazatelem
v chatě. Německým vojákům bylo divné, proč je v domě tolik lidí.
Pastor Čermák jim naštěstí rozuměl a duchapřítomně odvětil, že paní domácí se
narodilo dítě a toto jsou příbuzní, kteří přišli na křtiny, a probíhající boje
v okolí jim zabránily vrátit se domů. Situace byla napjatá, SS hlídka měla
své podezření. Nakonec však odešli a obyvatele ponechali bez úhony.
Jejich řady
později rozšířila ještě jedna Židovka, kterou vyhnali ti, kteří ji dosud
ukrývali, poněvadž místní německé komando vyhlásilo, že kdokoliv, kdo bude
přistižen při napomáhání Židům, bude zastřelen i s celou rodinou. Václav
Čermák a Jan Balciar se však nezalekli ani tehdy a přijali ji pod svou střechu.
Všech šest ukrývaných
Židů se společně s jejich zachránci v chatě dožilo konce války.
O mnoho let
později Ján Balciar napsal: „Děkuji Bohu, který nás ochránil, za to, že jsme já
a moje rodina mohli pomoci těm, kteří to potřebovali.“