je pro mne velkou radostí, že jsem vás mohl pozvat do prostor Pražského hradu. Jak jistě víte, je to poprvé, kdy Pražský hrad hostí oslavy výročí nějakého jiného státu.

Tedy, drazí přátelé z Izraele a drazí přátelé Izraele, vítejte na Pražském hradě. Budu mluvit krátce, protože dlouhé řeči jsou nebezpečné.

Nechci zde pouze opakovat vzletné fráze o našem přátelství. Samozřejmě, toto přátelství existuje, ale to, co nyní potřebujeme, nejsou fráze, nýbrž konkrétní činy. A jeden z těchto činů tady již zazněl, a to ve Vaší řeči, vážená paní ministryně, za níž bych Vám chtěl poděkovat.

Doufám, že se nám podaří přesunout českou ambasádu z Tel Avivu do Jeruzaléma ve třech krocích. Prvním krokem je otevření honorárního konzulátu, které se uskuteční příští měsíc. Prvním honorárním konzulem se stane pan Propper. Druhou fází bude, vážená paní ministryně, přesun řady institucí, jako je Cz​echInvest, CzechTrade, Czechtourism nebo České centrum, do Jeruzaléma.

Pamatuji si setkání s Bibi Netanyahuem, který mi řekl, že pokud přesunu ambasádu do Jeruzaléma, dá mi svůj vlastní dům. Upřímně, Česká republika není tak bohatou  zemí, aby si mohla dovolit odmítnout takovou přátelskou nabídku. Úžasné. V každém případě, doufám, že Bibi splní i po čtyřech letech svůj slib. Bylo to totiž právě před čtyřmi lety, když jsem mu navrhl přesunout českou ambasádu z Tel Avivu do Jeruzaléma. Jak vidíte, čas se pomalu naplnil.

Mimochodem, musím se silně ohradit proti nařčení, že kopírujeme Spojené státy americké. Naopak, USA napodobily moji nabídku.

Drazí přátelé, v neposlední řadě bych rád zmínil, že někteří Evropané a nejen oni kritizují tento návrh. Říkají si umírnění. Já jim říkám zbabělci. Přiznávám se, že to není příliš zdvořilé, nicméně si myslím, že je to upřímné.

Dovolte mi, abych zakončil svou řeč poslední větou ze staré židovské modlitby - příští rok v Jeruzalémě.

Děkuji.